Poruchy polykání představují vážný zdravotní problém, který není veřejnosti dostatečně známý a není mu věnována přílišná pozornost ani v našem systému zdravotní péče. I malá porucha polykacího aktu může mít za následek vdechnutí určitého množství tekutiny nebo stravy a z dlouhodobějšího pohledu vede k poškození plic s vysokým rizikem dalších, velmi závažných zdravotních komplikací. Ne vždy je přirozený kašel dostatečně účinný, aby zabránil vdechnutí. Často také dochází k případům, že se strava a tekutiny dostanou v tichosti do dýchacích cest bez vyvolání kašle.
Problém poruch polykání se stal viditelnější během covidové pandemie, kdy řada pacientů skončila na umělé plicní ventilaci. Po jejím ukončení totiž docházelo ke krátkodobějšímu či dlouhodobějšímu výskytu polykacích obtíží u pacientů, kteří jimi předtím netrpěli.
Počet osob s polykacími obtížemi pozvolna přibývá. Jedním z důvodů je stárnutí populace a s ním spojený výskyt některých neurodegenerativních onemocnění jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Polykací obtíže mohou způsobovat také některé léky. Zejména ty, které působí na centrální nervový systém. Také úspěšné zákroky v oblasti hlavy a krku související s onkologickými onemocněními, ať už se jedná o fyzikální léčbu nádorových onemocnění či chirurgické zákroky, zvyšují počet osob, které mohou krátkodobě či dlouhodobě trpět polykacími obtížemi. Polykací obtíže mohou být rovněž projevem roztroušené sklerózy, která je autoimunního původu, nebo mohou vážně komplikovat zdravotní stav po cévní mozkové příhodě.
Nejzávaznější komplikací poruch polykání je tedy zejména vysoké riziko vdechnutí slin, tekutin, stravy či léků a vznik zápalu plic. Zánětlivé onemocnění plic může být následně komplikováno plicní infekcí, která pak bývá hlavní příčinou předčasného úmrtí. Vdechnutí stravy způsobuje také zadušení. Zhoršená schopnost přijímat tekutiny zvyšuje riziko dehydratace se všemi možnými komplikacemi které z toho vyplývají, včetně zhoršení trávení živin. Neschopnost přijímat dostatečné množství výživných látek pak vede k vážným poruchám látkové výměny, úbytku svalové hmoty a k prohlubování míry nejrůznějších zdravotních obtíží.
Pro zajištění dostatečného příjmu vody a živin u těchto osob je obecně nutná spolupráce lékařských i nelékařských oborů (neurologie, foniatrie, ORL, radiologie, interní lékařství, psychologie, psychiatrie, nutriční terapie…). Pro zlepšení výživového stavu je pak základním předpokladem správná diagnostika a správné vyhodnocení polykacích obtíží. Ty provádějí zejména centra pro poruchy polykání. Úkolem ošetřujících lékařů, zdravotních sester a nutričních terapeutů je následně zvolit správný dietní postup a způsob podání stravy, který zajistí co nejoptimálnější příjem výživných látek.
V mnoha případech hraje velmi důležitou roli současně probíhající rehabilitační cvičení k posílení svalstva jazyka, rtů, patra a obličejového (tvářového) svalstva s cílem usnadnit mluvení, zpracování sousta i samotné polykání.
Charakter a míra polykacích obtíží ovlivňují postup při úpravě stravy a tekutin, které musí být přizpůsobeny „na míru“ konkrétní osobě. Konzistence stravy a tekutin, která je pro jednotlivé osoby bezpečná, se může velmi lišit a je nutné, aby se připravovala podle doporučení odborníků. Polykací akt musí být pravidelně kontrolován, protože se míra polykacích obtíží může měnit.
Kuchyňská úprava stravy a tekutin musí probíhat podle přesných pravidel a vyžaduje velmi kvalifikovaný výběr jednotlivých ingrediencí. Ty musí být upravovány předem známým postupem a správným kuchyňským náčiním. Jejich konečná konzistence je upravena pomocí speciálních zahušťovadel, které snižují riziko vdechnutí a zároveň pomáhají dosáhnout co neoptimálnější každodenní příjem výživných látek a vody.
